Dobrou osnovu poznáte tak, že po přečtení samotných nadpisů znáte odpověď. Když se dá text projet očima po podnadpisech a člověk z toho odejde s tím, co potřeboval, osnova je dobrá. Když z nadpisů vyleze jen seznam témat, je to obsah knihy, ne návod pro čtenáře.
Ve zkratce
- Podnadpis nese informaci, ne téma. „Kdy se refinancování nevyplatí“ místo „Nevýhody“.
- Pořadí sekcí se řídí tím, kdy to čtenář potřebuje, ne logikou oboru.
- Osnova se píše před psaním. Když vzniká až po draftu, kopíruje jen to, co autora napadlo.
- Test: přečtěte jen nadpisy. Dávají dohromady odpověď?
- Když se osnova během psaní rozpadne, je to informace o tématu, ne selhání.
Osnovu jsem dřív psala až po prvním draftu
Napsala jsem text, pak z něj vytáhla nadpisy a upravila je tak, aby seděly. Vypadalo to jako osnova a fungovalo to špatně, protože kopírovala pořadí, ve kterém mě věci napadly – a to je pořadí autora, ne čtenáře.
Rozdíl jsem poznala, až když jsem začala osnovu psát první. Najednou bylo dopředu vidět, že tři sekce říkají totéž a že to nejdůležitější je až na konci. Opravit osnovu trvá pět minut. Přeskládat hotový text hodinu.
Dvě osnovy stejného tématu
Téma je refinancování hypotéky. Vlevo osnova, kterou dostanu nejčastěji, vpravo ta, se kterou píšu:
Úvod · Co je refinancování · Historie hypotečního trhu · Výhody · Nevýhody · Jak probíhá refinancování · Na co si dát pozor · Závěr
Kdy se refinancování vyplatí (a kdy ne) · Jak si spočítat, kolik ušetříte · Které poplatky do výpočtu patří · Co dělat, když do konce fixace zbývá málo · Jak vyjednávat u stávající banky · Co si připravit před schůzkou · Jak dlouho to trvá · Časté otázky
Levá osnova je o tématu. Pravá je o rozhodnutí, které čtenář dělá. Z levé se po přečtení nadpisů nedozvíte nic, z pravé skoro všechno.
Všimněte si taky, co v pravé chybí: definice pojmu a historie trhu. Kdo hledá „vyplatí se mi refinancovat“, ví, co to je.
Nadpis nese informaci, ne téma
| Místo | Píšu |
|---|---|
| Výhody a nevýhody | Kdy se to vyplatí a kdy ne |
| Cena | Kolik to stojí a co cenu nejvíc mění |
| Postup | Tři fáze a co v každé udělat |
| Na co si dát pozor | Tři chyby, které stojí nejvíc |
| Materiály | Který materiál vydrží ve vlhku a který ne |
| Shrnutí | (nemá tam být) |
Pravý sloupec je delší a to je v pořádku. Podnadpis není titulek kapitoly, je to navigace pro člověka, který spěchá.

Pořadí se řídí čtenářem, ne oborem
Odborník popisuje věci v pořadí, v jakém na sebe navazují: nejdřív pojmy, pak souvislosti, nakonec praxe. Čtenář je potřebuje obráceně. Nejdřív odpověď, pak jak si ji ověřit na svém případě, a teprve nakonec kontext, pokud vůbec.
Praktické pravidlo: sekce, kterou by čtenář otevřel jako první, kdyby text byl rozcestník, patří nahoru. Sekce, kterou si najde jen ten, kdo už se rozhodl, patří dolů.
Kolik sekcí a jak dlouhých
U článku na patnáct set slov mívám deset až čtrnáct sekcí, tedy zhruba sto slov na sekci. Není to pravidlo, ale dobrý indikátor: když má sekce tři sta slov, obvykle se v ní schovávají dvě různé věci, které si zaslouží vlastní nadpis. Když má čtyřicet, patří pravděpodobně jinam.
Krátké sekce s konkrétními nadpisy jsou navíc jediný způsob, jak text zůstane použitelný pro člověka, který ho čte na mobilu při čekání na tramvaj.
Kdy sáhnout po H3
Když se v sekci vyjmenovávají srovnatelné věci, které mají každá svůj vlastní popis: tři materiály, čtyři možnosti, pět typů. Ne pro to, abych text opticky rozdělila. Když H3 nesou stejnou váhu jako H2 kolem nich, je osnova špatně poskládaná.
Když se osnova během psaní rozpadne
Stává se to a je to užitečná informace. Většinou to znamená jednu ze tří věcí: sekce, kterou nelze naplnit, byla vymyšlená u stolu; dvě sekce se v psaní slily, protože to byla jedna myšlenka; nebo se během rešerše ukázalo, že hlavní otázka je jiná, než jsem myslela.
V posledním případě přepisuju osnovu, ne text. Je to levnější a výsledek je lepší než násilné dopsání do původního plánu.
Osnova a první odstavec spolu souvisí
Když neumím napsat osnovu, obvykle to znamená, že neznám odpověď – a pak neumím napsat ani první odstavec. Obojí je stejný problém: nevím, co je hlavní tvrzení textu.
Proto si osnovu ověřuju takhle: napíšu první odstavec a pak se podívám, jestli sekce postupně odpovídají na otázky, které ten odstavec vyvolal. Když sekce odpovídá na něco, co si po úvodu nikdo nepoloží, je navíc.
Test čtení po nadpisech
Zkopíruju jen nadpisy pod sebe a přečtu je jako souvislý text. Hledám tři věci:
- Dává to dohromady odpověď? Ne jen seznam témat.
- Nejsou dva nadpisy o témže? Když ano, sekce se slučují.
- Chybí něco mezi dvěma nadpisy? Skok bývá znát právě tady, v hotovém textu ho zamaskují odstavce.
Tenhle test dělám dvakrát: po napsání osnovy a před odevzdáním. Pokaždé odhalí něco jiného.
Checklist osnovy
- Nese každý nadpis informaci, ne jen téma?
- Dá se z nadpisů poskládat odpověď?
- Je nahoře to, co čtenář potřebuje první?
- Neopakují se dvě sekce jinými slovy?
- Není žádná sekce výrazně delší než ostatní?
- Odpovídají sekce na otázky, které vyvolal první odstavec?
Když osnova projde, text se píše skoro sám. Většina potíží při psaní není o slovech – je to nevyřešená osnova, která se mstí v každém odstavci.
Časté otázky
Jak poznám dobrou osnovu?
Přečtěte jen nadpisy pod sebou. Když z nich vyleze odpověď, osnova je dobrá. Když jen seznam témat, je to obsah knihy, ne text pro čtenáře.
Jaký má být podnadpis?
Má nést informaci, ne téma. Místo „Výhody a nevýhody“ raději „Kdy se to vyplatí a kdy ne“. Delší nadpis je v pořádku, je to navigace.
Podle čeho řadit sekce?
Podle toho, kdy to čtenář potřebuje, ne podle logiky oboru. Nahoru patří sekce, kterou by otevřel jako první.
Kolik sekcí má mít článek?
U patnácti set slov zhruba deset až čtrnáct. Sekce o třech stech slovech obvykle skrývá dvě různé věci, sekce o čtyřiceti patří jinam.
Kdy použít nadpis třetí úrovně?
Když se v sekci vyjmenovávají srovnatelné věci s vlastním popisem – tři materiály, čtyři možnosti. Ne kvůli optickému rozdělení textu.
Má se osnova psát před textem, nebo po něm?
Před. Osnova vytažená z hotového draftu kopíruje pořadí, ve kterém věci napadly autora, a to je pořadí autora, ne čtenáře.
Co dělat, když se osnova během psaní rozpadne?
Přepsat osnovu, ne text. Rozpad obvykle znamená, že sekce byla vymyšlená u stolu, dvě se slily v jednu, nebo je hlavní otázka jiná.
Jak souvisí osnova s prvním odstavcem?
Obojí stojí na tom, jestli autor zná hlavní tvrzení. Sekce mají odpovídat na otázky, které vyvolal první odstavec.
Patří do osnovy definice pojmu?
Většinou ne. Kdo hledá „vyplatí se mi to“, ví, o čem je řeč. Definice patří nanejvýš dovnitř, ne na začátek.
Kdy dělat test čtení po nadpisech?
Dvakrát: po napsání osnovy a před odevzdáním. Pokaždé odhalí něco jiného – poprvé chybějící sekce, podruhé zdvojení.
Osnova, první odstavec a konec textu jsou tři strany téhož: odpověď nahoru, žádné shrnutí dolů a nic, co nepřidává informaci.
Lenka Váhová
Redaktorka a copywriterka na volné noze. Píše pro české online magazíny o bydlení, interiérech, realitách, cestování a praktických tématech každodenního života. Čísla si dohledává u zdroje a k údajům, které stárnou, píše datum platnosti.


